Dopis obchodníka Františka Korbíčka pro jeho dceru Markétu z jeho cesty do Anglie: léto roku 1717, Londýn

Tisícero pozdravů v(ěrná) n(aše) m(ilá) dceři z Města londýnského píše ti tvůj ctěný a milený pánotec. Doufaje v tvé zdraví, zprávu tuto skládám v domě tvého Strýce Jana, kteréhožs, Bůh ožel pravdu, nikdáž viděti nemohla. Psaní tvé bez ouhony ku mě se dostalo a věru pyšností se velebiti mohu, jakáť dcera má jest, že ctěné matce své vypomáhati ráčí a řádnou pannou snaží se býti. Inu dlouho má pouť do zemí anglických trvati nebude, leč přec dělí mne ode návratu ku tobě, květéčku milý, krátké míry čas. Však nerač hlavu svou věšeti, neb proť mám historii, jenž stala se mi i ty dozajista posměchu v té povídačce nalezneš.

Jak již jsem tě spravil, dlím tohoto času v Londýně a dne jednoho musil jsem z domu jíti, neb obcování ve věci handlířské povinné mi bylo a dostaviti jsem se musil bez prodlení. Tu kráčel jsem tedy po ulici kladené hledě si své cesty, kdyžť z nebe čistého vrazilo do mne jakésito chlapisko. Jsa otřesen, právně jsem děl onomu neřádníku, by spíše chodu svému pozornost dával, nežli fucipapíru v jeho dlani. Nevidí-li snad, žeť jiní zde cestu váží? Muž s beretem rouge [baretem červeným] omluvil se a kvačil kvapně po svém. Toť však není konec vypravování.

Moc dobře víš, krvi má, že spolu sdílíme lásku ku umění múzickému, vejsostně pakliť o muzice se mluví. Neráčil jsem zaháleti a hned, co glejch byl hotov a haštery ve vejplatě utichly, pospíchal jsem do teátru. Již těšil jsem se kloudnou chvíli na operu maestra Haendla, kterouž toužil jsem chorobně zhlédnouti, arci proto jsem toliko kvaltoval, bych dorazil zavčas. Rinaldo zován jest opus jeho, jenž mnou téhož večera sezřen byl. Usedl jsem tedy, užil každé chvíle a s mohutným jásotem jal jsem se ku poctě kunštu díla tleskati. Koruna leč teprve měla přijíti. Znenadání kapelmeistr na jeviště se postavil a pozval jakožto výjimečného hosta samotného autora k sobě a opět zvedl se potlesk auditoria. Já však ouzkostí dýchati sotva mohl. Víš-li proč? Nu maestro Händel byl ten spěchal s beretem! Ani kupec, ani šarlatán, alébrž sám muzikmistr! Leč urovnati dá se vše slovy upřímnými. Kratičkou chvíli mohl jsem holdovati jeho hloubce v hudbu kladené i omluviti mou prchlivost. Krásnou vzpomínkou an večer vostane. Mě čeká co více navštívení města oxfordského a poté návrat nazpět k rodné půdě.

Matičce své dále pomáhej, dopis ukaž a hodnou pozůstaň!
Milenou dceřinu Markétu a věrnou ctěnou choť Josefínu zahrnuje pln milostivosti
pozdravy jejich manžel a pántatíček

Frant. Korbíček, markytán