Květnovské hudební slavnosti 2024

pátek 30. srpna – neděle 1. září 2024

v kostele Navštívení Panny Marie v Květnově 
obec Blatno, okres Chomutov (mapa zdevíce o kostele v Květnově zde)

a v kostele svatého Michaela archanděla v Blatně (mapa zde)

dobrovolné vstupné

Pátý ročník festivalu KVĚTNOVSKÉ HUDEBNÍ SLAVNOSTI se uskuteční opět poslední prodloužený srpnový víkend za účasti českých a zahraničních umělců specializujících se na dobové nástroje a historickou interpretaci. Historické varhany, které jsou poslední dva roky centrálním tématem obce, se staly inspirací k letošnímu festivalu. Krušnohorské varhany totiž stály na počátku hvězdné kariéry Georga Friedricha Händela. „Traduje se, že Zachow Händela učil varhanní hře na malém, šestirejstříkovém nástroji bez pedálu, který v 17. století postavil v halleské Marktkirche krušnohorský varhanář Georg Reichel. Zvuk Reichelových varhan se do Händelovy paměti zřejmě vryl nesmazatelně: jejich dispozice je téměř totožná s dispozicí jak nástroje, který si nechal postavit v Anglii pro sebe, tak toho, který navrhl pro svého přítele, autora libreta Mesiáše Charlese Jennense,“ zmiňuje Michaela Freemanová ve svém článku z roku 2009 („Ohňostroj života a díla Georga Friedricha Händela“ v časopise Harmonie). Slavné Müthelovy varhany v Rize zase renovoval stejný varhanář, Kristian Wegscheider, jako varhany v Blatně, které před nedávnem obec zakoupila, a nyní čekají na dokončení rekonstrukce a návrat na své původní místo.

Letos tedy zavane do Blatna severní vítr a přinese tvorbu dvou hudebníků, kteří se narodili a získali vzdělání v Německu, ale jejich životní osudy odvedla severní hvězda daleko od domova, Georga Friedricha Händela do Londýna a Johanna Gottfrieda Müthela do Rigy. Podíváme se na ně očima jejich současníků, ať už to byli jejich přátelé nebo nepřátelé. Oba byli obdivováni a oslavováni, ale byli také podezříváni ze spolků s temnými silami. Se severočeským městem Most i krušnohorským Blatnem svět Händela a Müthela propojí magický nástroj, jehož zvuk je spojován spíše s vroucností jihu - viola d’amore, neboli milostná viola. V Čechách byl tento nástroj na konci 18. století velmi oblíbený a jeho zvuk fascinoval řadu zdejších vynikajících houslařů i skladatelů.

Na zahajovacím koncertu festivalu HÄNDELOVI PŘÁTELÉ A NEPŘÁTELÉ o pátečním večeru představí kontratenor Alex Potter s barokním souborem Nivalis Barokk výjevy z Händelových oper Orlando a Theodora v kontextu tvorby jeho londýnských kolegů Agostina Steffaniho (1654‑1726), Attilia Ariostiho (1666–1729) a Giovanni Bononciniho (1670‑1747). Uhodnou diváci podle hudby, kdo byl Händelův přítel a kdo rival? A je pravdivá anekdota o tom, co vedlo jeho portrétistu a scénografa Josepha Goupyho k namalování Händelovy karikatury? Celé dění bude se svým typickým anglickým humorem komentovat Alex Potter a jeho dramatickým protějškem bude sopranistka Guro Evensen Hjemli, přezdívaná pro svůj čistý a ohebný hlas norská Emma Kirgby. Na koncertě také zazní premiéra českého skladatele Otto Oranyho zkomponovaná pro tuto příležitost. Zatímco za Händelova života byla jeho záliba v jídle příčinou pomluv, bude na našem koncertě inspirací pro soutěž o nejlepší regionální koláč. „Odborné“ porotě bude předsedat velký gurmán a vášnivý kuchař Alex Potter a svou cenu udělí i publikum přítomné na koncertě.

Sobotní matiné REZONANCE VIOLY D’AMORE nás zavede do magického světa téměř zapomenutého nástroje. Gustav Schilling ho popisuje slovy: „Milostná viola je čistá něha, čistý cit, a jen ti, kdo mají srdce vnímavé pro takové něžné záchvěvy duše, z nich budou mít velkou radost. Její radost i smutek jsou umírněné, ale hluboce se dotýkají srdce a pronikají do jeho nitra.“ Händel tento nástroj použil v Orlandově scéně, kdy ho čaroděj Zoroastro probudí kouzelným nápojem z šílenství, kterému hrdina propadl přemožený neopětovanou láskou, žárlivostí a nenávistí. Sám Attilio Ariosti hrou na violu d’amore propojoval příběh Händelovy opery o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu v Amadigi di Gaula. Ve vyhrocených momentech zaznívá v operách Pucciniho, Meyerbeera, Berlioze a zamiloval si ji i Janáček. Největší oblibu ale viola d’amore zažila na konci 18. století a zaznívala v rukou Adalberta Dusska také za světlých klidných nocích na Staroměstském náměstí v Praze, mistrovská díla pro ni psal i Florian Gassman (1729-1774) z Mostu nebo Antonin Coelestyn Mentze z Broumova. Lexikograf Bohumír Dlabač (sám hráč na violu d’amore) uvádí třináct českých virtuosů a stavitelů tohoto nástroje, mezi nimi i slavného „Stradivariho violy d’amore“ Johanna Eberle (1699–1768). Našemu publiku tento svět představí vzácná mistryně tohoto nástroje a výzkumnice jejího českého repertoáru Daniela Braun.

Sobotní podvečer chceme strávit spolu s naším dlouhodobým festivalovým partnerem Batzdorfskou dvorní kapelou ještě trochu na jihu. Když Händel koncem roku 1706 přijel z Hamburku do Říma, který se měl stát jeho domovem na další dva roky, lze si jen stěží představit, jak ho po úzkých uličkách rodného Halle a domech z červených cihel v Hamburku ohromila světlá, jasná a pro něj dosud nevídaná nádhera architektury věčného města. V prostředí, které se podobalo uměleckému výživnému roztoku, jakoby v horečce, oživován mimořádně vynikajícími římskými hudebníky, podporován uměnímilovnými mecenáši z řad kardinálů a rozněcován velkolepou katolickou chrámovou hudbou, vytvořil základy své pozdější slávy v celém evropském hudebním světě. Zde se stal mistrem všech italských forem, jako je opera, oratorium, serenáda, kantáta a instrumentální koncert. Obrovská hora stovek melodií, které vytvořil během svého krátkého římského období, se stala důlem pro jeho pozdější tvorbu, z něhož stále znovu a znovu těžil. Stručně řečeno, z protestantského severoněmeckého skladatele se stal italský katolický skladatel Händel. Zatímco na protestantském severu se člověk snažil hudebně vyložit a vysvětlit posluchači význam slova nebo biblického textu ze všech stran ve všech nuancích stále rafinovanějšími kontrapunktickými prostředky, katolická hudba chce posluchače ohromit, citově ho uchopit ve všech rovinách a unést ho do nadpřirozeného světa. Batzdorfer Hofkapelle nachá tuto živou, staletími prověřenou emocionální svůdnou sílu Händelovy hudby znovuzapůsobit v HÄNDELOVÝCH MARIÁNSKÝCH KANTÁTÁCH v poutním kostele v Květnově proslaveném svou soškou madony.

Nedělní odpoledne bude patřit Kesselberg-Ensemblu a Johannu Gotfriedu Müthelovi. V programu HEDVÁBNÉ VESTY A ZLATÉ KNOFLÍKY tuto neobvyklou osobnost představí jako brilantního, nekonvenčního a inovativního mistra, kterého lze jen těžko zařadit do nějaké kategorie. Po jeho smrti odhalila inventura jeho šatníku nádherné oděvy, mimo jiné několik červených kabátů a tucet hedvábných vest. Po tehdejší šedivé dlažbě Rigy musel tehdy chodit dosti okázalý typ. Je také známo, že miloval zimu. Ve svém dopise popisuje toto roční období jako ideální období pro ponoření se do světa zvuků klavichordu, protože v zimě je hluk ulic tlumen sněhovou pokrývkou...

Müthelova hudba je záhadným a ne zcela pochopeným kulturním pokladem: Jeho zvukový svět leží mezi barokem a klasicismem, mezi starým a novým stylem, mezi excentričností a impulzivností baroka a řádem, jasností a harmonií klasicismu. Asi nejlépe souzní se stylem zvaným Empfindsamkeit (zjitřená citovost), který se objevil v polovině 18. století jako reakce německých umělců na poněkud mechanický způsob citového vyjádření, který reprezentovala barokní afektová teorie. Tento styl se vyznačuje změnami nálad a sklonem k neuhlazeným, nezkresleným citům. V každém taktu Müttelovy hudby se odráží touha vzplanout, oslnit, překvapit nečekanými harmoniemi, kontrasty hlasitosti a ticha, téměř nemožnou virtuozitou a absolutní nepředvídatelností. Müthel byl posledním žákem Johanna Sebastiana Bacha a toto vzdělání se zrcadlí v jeho polyfonním stylu, charakteristické délce jeho opusů a odvážných nápadech. Müthelovy skladby jsou složité, hutné a fascinující. Jeho cembalový koncert uvádí Kesselberg Ensemble v novodobé premiéře. Müthelovu tvorbu doplňují a komentují skladby lotyšského autora Uģsa Prauliņše zkomponované pro hudebníky Kesselberg-Ensemblu.

Letošní blog EX LIBRIS VÍTA ŠEBESTIÁNA VAVŘINECKÉHO nahlédne do rodinného archivu tohoto měšťana. Nalezneme v něm dopisy, památníky i záznamy z deníků nejen jeho, ale i členů jeho rodiny a služebnictva. Jako například dopis obchodníka Františka Korbíčka pro jeho dceru Markétu z jeho cesty do Anglie z léta roku 1715, kde navštívil premiéru Händelovy opery Rinaldo a srazil se na chodníku s uspěchaným pánem v červeném baretu. Uhodnete, které z těchto dopisů jsou pravé a které snad jen umně napodobil současný autor, který Vám chtěl přiblížit detaily ze života skladatelů letošního festivalu?

Na návštěvníky bude také v Blatně čekat stylový stánek sladkých delikates a u květnovského kostela zase oblíbené občerstvení paní Jermilovové z jirkovské farnosti. Stejně jako v minulých letech plánujeme online živé přenosy ze všech festivalových představení.

PROGRAM