Slavný londýnský triumvirát dle Charlese Burneyho1
…
„Od této doby [29. června 1717] se italské opery nehrály až do roku 1720, kdy byl vytvořen plán na jejich podporu a pokračování: byl založen fond ve výši 50 000 liber, které byly vybrány na základě předplatného mezi předními osobnostmi v království. Jelikož Jeho Veličenstvo král Jiří I. předplatil 1 000 liber, byl tento fond nazván Královskou hudební akademií, která se skládala z guvernéra, zástupce guvernéra a dvaceti ředitelů."
…
„Aby byl tento záměr co nejúplnější, rozhodli se ředitelé angažovat nejen lyrického básníka, ale také nejlepší zpěváky, které bylo možné najít v různých částech Evropy, kde se hrálo hudební divadlo, a tři nejvýznamnější skladatele, kteří v té době žili a které bylo možné přimět k návštěvě země [Anglie]. Za tímto účelem sem byl z Říma pozván BONONCINI, z Berlína Attilio ARIOSTI a HÄNDEL, který v té době pobýval u vévody z Chandosu v Cannons, byl do tohoto triumvirátu nejen zařazen, ale i pověřen angažováním zpěváků.
S tímto záměrem se vydal do Drážďan, kde saský kurfiřt August, tehdejší polský král, nechal na svém dvoře provést italské opery tím nejdokonalejším a nejskvělejším možným způsobem; Händel zde angažoval Senesina2, Berenstadta, Boschiho a Durastantiho." [A později též pěvecké hvězdy Cuzzoni3, Robinson a Faustinu4.]
…
„[Skladatelé tohoto] proslulého triumvirátu později rozdělili národ na hudební frakce. [Toryové upřednostňovali Händela, zatímco Whigové Bononciniho. Zdejší publikum také rozděloval vášnivý obdiv k sólistkám.] Náruživé oslavování obou zpěvaček, Cuzzoni a Faustiny, bylo tak velké, že když fanoušci jedné z nich začali tleskat, obdivovatelé druhé jistě zasyčeli; proto se v Londýně na nějakou dobu přestaly hrát opery."
1 BURNEY, Charles. A General History Of Music: From The Earliest Ages to the Present Period, Volume 4. London,1789, s. 245–246, 307.
2 SENESINO, Francesco Bernardi,(1686, Siena – 1758 tamtéž). Slavný pěvec, altový kastrát. V roce 1720 Senesina angažoval Händel jako primo uomo v operní společnosti řízenou Královskou hudební akademií (Royal Academy of Music). V Londýně se stal celebritou a začlenil se do zdejší smetánky. Shromáždil skvělou sbírku obrazů, vzácných knih, vědeckých nástrojů a dalších cenností. Roku 1733 Senesino přešel do konkurenčního souboru Opera of the Nobility, kde působil spolu s kastrátem Farinellim.
3 CUZZONI, Francesca (1696, Parma – 1778, Bologna). Slavná sopranistka. Když se Händelovi po delším vyjednání podařilo získat pro operu v Londýně, byla slavná již po celé Itálii, v Bayreuthu, Vídni i Drážďanech. Její současníci ji popisovali jako extravagantní, bláznivou osobu, ale Händelově opeře přinesla obrovské příjmy. Metastasio o ní mluvil jako o „drahém kanárkovi" a její kolega kastrát Berenstadt o ní prohlásil, že „kdyby se chovala stejně dobře jako zpívala, musela by být anděl".
4 BORDONI, Faustina (cca. 1700, Benátky – 1781, tamtéž). Jedna z nejslavnějších mezzosopranistek své doby, proslulá svou krásou, rozsahem i hereckým talentem. V Itálii byla tak uctívaná, že v Neapoli vytvořili medaili s jejím portrétem. Senzační úspěch měla také v Mnichově a ve Vídni, kde ji angažoval Händel pro londýnskou operu. Stejně jako Francesca Cuzzoni si okamžitě získala londýnské publikum. Obdivovatelé obou zpěvaček se chovali jako fotbaloví fanoušci a rivalský vztah obou zpěvaček vyostřili natolik, že se obě zpěvačky roku 1727 během představení opery Giovanniho Bononciniho Astianatte popadly za vlasy a na jevišti se popraly. Faustina se později provdala za skladatele Johanna Adolfa Hasseho a přestěhovala se k němu do Drážďan, kde zpívala hlavní role v řadě jeho oper.
