J. A. BENDA : PYGMALION

V altánku v blatenském parku, při nepříznivém počasí v kostele sv. Michaela archanděla v Blatně

PYGMALION

K 300. výročí narození českého skladatele Jiřího Antonína Bendy (1722–1795)
Alena Hönigová – cembalo a vyprávění

Sonáta XVI. C dur, 1780
Moderato – Andante un poco vivace – Allegro vivace

Ouvertura k melodramu Medea

Sonáta VII. c moll, 1780
Allegro moderato – Andante sostenuto – Allegro

Ouvertura k melodramu Pygmalion

Sonáta X. C dur, 1781
Molto allegro – Largo – Allegro assai

Jiří Antonín Benda se zapsal do hudebních dějin především jako skladatel melodramu. Skladatelův styl formovala léta strávená v Berlíně na dvoře Friedricha II., kde mohl zažít tříbení nového hudebního stylu, kultivovaného C. P. E. Bachem i jeho bratrem, slavným houslistou a skladatelem Františkem Bendou. Výrazové prostředky tohoto stylu zvaného Empfindsamkeit (zjitřená citovost) ale rozvíjel dál zcela originálním způsobem. Hudební figury a efekty, které měly vyjádřit jemné nuance intimních a často protichůdných pocitů, propojil s jasnou deklamací, tak aby mluvené slovo a hudba dosáhly co nejsilnějšího dramatického účinku.
Výrazové prostředky a kompoziční figury vyvinuté pro melodramy používal Benda i ve svých cembalových sonátách. Skrývají tak řadu příběhů, které k Vám chtějí promluvit.