Dídó, neboli Elissa, je postava z řecko-římských mýtů, jmenovitě bájná zakladatelka a královna punského Kartága. Původně byla spoluvládkyní v městě Týru (Fénicie, dnes Libanon), z něhož uprchla před krutovládou svého bratra do severní Afriky: tam založila Kartágo.

Ve Vergiliově Aeneidě o ní pojednává především čtvrtá kniha, která rozebírá její milostný vztah s Aeneem, rekem padlé Tróje, poté co ho s jeho družinou přivítala ve svém městě a učinila z nich vzácné hosty. I když s ní byl Aeneas šťasten, bylo mu předurčeno založit Řím, a proto - po výhružných varováních bohů - odplouvá z města za svým cílem. Dídó je raněna jeho odchodem natolik, že si vezme život, ale předtím prokleje Římany a vyhlásí jim nepřátelství; tak Vergilius zdůvodňuje nenávist mezi Římem a Kartágem.

O tento popis Dídónina života se opíraly následně různé adaptace, jako libreto Nahuma Tata pro Purcellovu operu Dido and Aeneas, nebo libreto Pietra Metastasia Didone abbandonata. Druhé zmíněné italské libreto (z pera nejvýznamnějšího libretisty vážných oper) se dočkalo v průběhu 18. století více než padesáti zhudebnění, mimojiné od Niccola Jommeliho.