Inu, prvně skutečnost, že Mozart nebyl za svého života miláčkem francouzského publika. Tohoto statusu se mu dostávalo především na české půdě, ale jinde v Evropě zdaleka všude „chápan“ nebyl. A to platí o Francii dvojnásob. A tu přichází na scénu L. V. Lachnith, právě díky jeho Mystériiím začalo francouzské obecenstvo přicházet Mozartově hudbě na chuť. Jinými slovy, Lachnithovi se podařilo představit Mozarta, a to s nevídaým úspěchem, lidem, kteří o něj vlastně nestáli.

Nuž ale otázka: Kdo to tedy byl Ludvík Václav Lachnith?
Narodil se v Praze roku 1756, poté se neznámo jak ocitl ve vévodství Zweibrücken neboli Deux-Ponts a ještě jako mladík se přestěhoval do Paříže, kde žil až doku 1820. Jeho život je opředen řadou tajemství, ale víme, že se v mládí proslavil jako skladatel a hornista na pařížských Koncertech pro královnu a později působil jako klavírista ve francouzské opeře. Jeho rané sonáty, symfonie i koncerty byly otiskovány francouzskými nakladately. Když se Lachnith po podepsání prostetu proti popravám šlechticů v době revoluce dostal do nemilosti, soustředil se na vydávání úprav jiných autorů, mezi nimi i Haydna a Mozarta. Po obnovení monarchie si získal přízeň operního publika právě svými pasticci. Lachnith byl také oblíbeným hudebním pedagogem, jenž zásadně ovlivnil francouzskou klavírní školu; jeho klavírní metoda, kterou napsal spolu s Louisem Adamem, se v rámci pařížské konzervatoře stala povinným studijním materiálem pro budoucí pianisty.

Tolik úspěchů a pak jeden zápis v deníku H. Berlioze! Zatímco slovníky od Lachnithových současníků jeho jméno uváděli s úctou a výčtem jeho díla, od poloviny 19. století pak už autoři slovníků opisovali jen jeden od druhého a z Lachnitha se stal „průměrný skladatel".

Je ironií osudu, že právě ten, kterému se stalo osudným jeho přepracování Mozarta, se nejvíce zasloužil o popularizaci jeho hudby ve Francii.