Závěrečná zpráva 2013 - číst online nebo stáhnout pdf
Hudební večery - Dominikánská 8
Dialogy sv. Františka
Závěrečný koncert Cyklu hudebních večerů v Dominikánské 8 opět uvádí hudbu, která na českých pódiích zazní vůbec poprvé. Centrem večera je tajuplný sen sv. Františka z Assisi. Uprostřed jedné mystické noci má najednou velmi zvláštní pocit. „Je to snad fantom noci?“ ptá se sám sebe a snaží se zorientovat v míhajících se stínech. Dozví se, že k němu promlouvá sám Bůh a ujišťuje ho o lásce, naději a nadcházejícím světle. Který člověk v úzkých by si v hloubi duše nepřál takové ujištění.
Tuto legendu zhudebnil i italský skladatel Giovanni Francesco Marcorelli (1610–1651), ale inspirovala i řadu malířů. V klávesové intavolaci za doprovodu obrazů ji uslyšíte právě na prosincovém koncertě. Dalším autorem, který nás tento večer bude provázet je Azzolino Bernardino della Ciaja (1671–1755). Jeho cembalové sonáty hýří úchvatnými harmoniemi, ale jsou také virtuózní a efektní. V klávesovém repertoáru italské hudby jsou výjimečné právě postižením specifické zvukové krásy cembala.
Carlo Donato Cossoni: Il sacrificio d´Abramo
Listopadový koncert v barokním refektáři prezentuje zcela nový objev z knihovny kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku. Osudy některých skladeb jsou právě tak spletité a podivuhodné jako samotné osudy lidí. Mini-oratorium „Abrahámova oběť“ od italského skladatele Carla Donata Cossoni mezi takovéto donedávna ukryté poklady patří.
Carlo Donato Cossoni se narodil roku 1623 do hudební rodiny sídlící u severoitalského jezera Como. Víme, že zastával ctihodné místo prvního varhaníka v bazilice sv. Petronia v Bologni a později kapelníka Milánské katedrály. Z jeho rozsáhlého díla bylo doposud objeveno asi 350 opusů.
Proč ve své závěti myslel právě na klášter v Einsiedeln, už se asi nedovíme. Jisté je, že v raně barokní době byl tento klášter významným kulturním centrem a sehrál velkou roli v kulturním transferu přes Alpy. Z pohledu dnešní doby internetu a rychlé komunikace je až k nevíře, jak se tenkrát umělecké novinky rychle šířily po Evropě.
Virtuosní vokální skladby uslyšíme v podání švýcarského Ensemblu Kesselberg pod vedením Ilze Grudule. Tento komorní soubor založili lotyšští absolventi Schola cantorum basiliensis. Mezinárodní respekt si získali prezentací hudby pocházející ze slavné barokní minulosti někdejšího hanzovního města Riga. Právě díky tomuto dnes již mezinárodnímu uskupení se sídlem v Basileji, zažívá svou renesanci i Cossoniho hudba.
J. S. Bach: Flétnové sonáty
Bachovy první skladby pro flétnu jako sólový nástroj pocházejí z období, kdy Bach působil jako dvorní kapelník prince Leopolda v Cöthenu (1717 – 1723). Bach je složil pro francouzského flétnistu Pierre-Gabriela Buffardina (1690–1768), s kterým se poznal v Drážďanech roku 1717.
Princ Leopold byl, podle Bachových slov, mužem, který hudbu miloval a rozuměl jí. Svého kapelníka si velmi vážil. V Cöthenu Bach také potkal svou druhou o šestnáct let mladší ženu Annu Magdalenu. Bach zde prožil jedno z nejšťastnějších období svého života, které skončilo až svatbou prince Leopolda s jeho sestřenicí Friderikou, princeznou z Anhalt-Bernburgu, která pro hudbu neměla porozumění.
V barokním refektáři je přednese špičkový francouzský flétnista Philippe Bernold. Jeho stylový záběr je velmi široký a jeho hluboký zájem o barokní hudbu ho vedl k úzké spolupráci s dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem, jedním z průkopníků staré hudby.
Koncert je spojen s mistrovskými kursy na pražské konzervatoři a ostravské univerzitě ve třídě profesora Ostrého. Jan Ostrý se po studiích ve Francii také právě u Philippa Bernolda vrátil do Čech a z jeho znalostí, talentu a nadšení tak mohou profitovat i čeští studenti a posluchači. Je také duší této zajímavé spolupráce.
Pocta Janu Křtiteli Vaňhalovi
Právě 12. září 1772 se s Vaňhalem setkal „hudební cestovatel“ a spisovatel Charles Burney, který Vaňhala popisuje jako skladatele obdivuhodných symfonií a smyčcových kvartetů, “které patří pravděpodobně k nejdokonalejším skladbám pro housle” a “které vytvořil jeho vznícený duch ve šťastných chvílích, kdy cit převládl nad rozumem”.
Jeho klavírní kvartety zahraje Alena Hönigová na historický klavír Broadwood a členové berlínského Camesina Quartett. Ensemblu, který hraje na dobové nástroje a specializuje se historicky poučenou interpretaci a natočil vynikající nahrávku právě Vaňhalových pozdních kvartetů. Jejich název je odvozen od Camesina Haus., Zde se pořádaly proslulé kvartet-párty s Josephem Haydnem u pultu prvních houslí, Carlem Dittersem von Dittersdorf (2. housle), Wolfgangem Amadeem Mozartem (Viola) a Janem Křtitelem Vańhalem (Violoncello).
Posluchači koncertu se mohou těšit na malé překvapení.
G. P. Telemann: Harmonický rok
Tak jako se v každém lidském životě objevují podobné klíčové události, i každý den provází určitý opakující se rytmus. Očekávání a vnější jistoty dodávají našim životům klid a směr. I liturgický rok sleduje zavedený sled svátků a texty přiřazené k jednotlivým obdobím se každoročně vracejí ke specifickým tématům. Jejich smysl je poskytovat sílu a útěchu, dávat odpovědi. A když slova nestačí, je zde hudba.
Právě skládání hudby pro bohoslužbu bylo hlavní náplní barokních kapelníků a bohaté farnosti se předháněly v získání těch nejlepších. Vznikly tak slavné Bachovy kantáty a právě také cyklus kantát „Harmonická bohoslužba“ G. P. Telemanna, který je tématem červnového koncertu v barokním refektáři dominikánského kláštera sv. Jiljí.
Jejich texty v sobě nezapřou luteránského ducha, plného výtek a poučování, ale nepostrádají ani humor a jednotlivá slova jsou zhudebněna často velmi výmluvně, vpravdě melodramaticky. Jejich obsah je nepopiratelně aktuální: Nemáme se prý strachovat o materiální potřeby, ale důvěřovat, že vše se v dobré obrátí. Jejich hudba je nádherná a velmi nápaditá a má tu čarovnou moc nechat každého z nás zapomenout na ten osobní letošní rok – ať už je právě harmonický nebo ne.
Cantabo Domino
Květnový koncert v barokním refektáři dominikánského kláštera sv. Jiljí je opět výsledkem spolupráce se švýcarským „Spolkem pro podporu absolventů Scholy Cantorum basiliensis“. Jak už je pro tento světově proslulý institut typické, vystoupí na něm umělci z nejrůznějších koutů světa.
Zpěváci Giovanna Urrutia a Sebastián Mariňo León z Kolumbie a varhaník Oren Kirschenbaum z Izraele. Českou notu celému výkonu dodá naše flétnistka Iva Lokajíčková. Představí nám sbírku italského skladatele Lodovica Viadany „Cento concerti ecclesiastici“, která byla vydána krátce po přelomu století roku 1602. Přelomová není jen doba jejího vydání, ale i její název, v němž se vyskytují tenkrát naprosto pionýrsky použitá dvě slova, která doslova ovládla hudbu pozdějších dvou set let: „concerto“ a „basso continuo“. Přelomový byl i její vliv, protože kompoziční technika založená na užití bassa continua je jedním z hlavních pilířů baroka, a tehdy ojedinělé, spíše módní slovo „koncert“ se stalo běžným názvem pro tisíce skladeb. Zajímavá je též etymologie tohoto termínu: Jeho původ se dá odvodit buď od latinského „concertare“, což znamená soutěžit, předhánět se, trumfovat se. Anebo od italského slovesa, které se sice psalo úplně stejně, ale jeho dobový význam byl diametrálně odlišný – znamenalo totiž naladit se na sebe, souznít nebo sjednotit se. Jednotliví interpreti se tedy budou vzájemně trumfovat a soutěžit o srdce posluchačů, ale budou muzicírovat i spolu jako jedna duše. A to se přece nevylučuje.
Koncert ve spolupráci s basilejským „Verein für Förderung der Basler Absolventen auf dem Gebiet der Alten Musik“
Fotogalerie: zde
Fiori musicali
In Cordis Ensemble je ojedinělým hudebním seskupením, zaměřujícím se na repertoár pro drnkací nástroje z 15. – 18. století. Úchvatné zvukové spojení trojřadé barokní harfy, loutny a theorby nechává znovu ožít díla, která byla dříve právě v českých zemích velmi oblíbená. Dnes je díky vysoké technické náročnosti, můžete slyšet u nás prakticky výhradně v podání tohoto souboru.
Jejich dubnový program je opravdu jarní – je věnován květinám. Hudební květomluva, odhalující symboliku květin a dřevin, byla oblíbeným tématem hudby a poezie 16. – 18. století a byla odpradávna spojena s duchovním rozjímáním. Pořad je provázen čtením o jednotlivých rostlinách z renesančního herbáře Pietra Matthioliho, C. Monteverdi, V. Galilei ad.
Joseph Haydn: Sedm posledních slov
Roku 1785 si u Haydna objednal biskup z Cádizu speciální skladbu pro pašijovou pobožnost v kostele Santa Cueva v Andalusii. Každý rok se zde v postní době uvádělo nové oratorium. V katedrále bylo zvykem, že kněz po krátkém úvodu přečetl vždy jednu ze sedmi posledních Kristových vět a poté si klekl před oltář a spolu s věřícími meditoval nad těmito slovy. Právě pro tyto chvíle rozjímání měl Haydn zkomponovat hudbu, která by prohlubovala význam vyřčených slov.
Vznikla tak skladba složená z předehry, sedmi meditativních částí a jednoho dramatického kusu na závěr – „Terremoto“ (Zemětřesení). Toto úchvatné intimní dílo bylo ve velkém orchestrálním obsazení poprvé provedeno v roce 1787 pod taktovkou autora a setkalo se s velkým ohlasem. Vzápětí ho Haydn také adaptoval pro smyčcový kvartet a v roce 1796 vydal oratorní verzi díla, právě tak jako autorizovanou verzi pro cembalo nebo fortepiano.
Po krátkém úvodu začíná první ze sedmi slov: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí“ a dílo končí posledním slovem: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!“
Isabella Leonarda - múza z Novary
Únorový večer nás zavede do magického světa Isabelly Leonardy –dámy, jejíž hudba uchvátila celou Evropu, ale ona strávila celý život v klášteře severoitalského městečka Novara.
Její současníci jí nazývali „múza z Novary“ a existuje dobový sonet, kde je její talent přirovnáván k vojenské síle císaře Leopolda I.
Hudební rozhledy 4/2013 - Hudba v Praze
Leopold Mozart: Hudební sáňkování
Markéta Cukrová - mezzosoprán, Alena Hönigová – cembalo
čtvrtek 10. ledna 2013 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí
Lednový koncert je věnován hudbě Leopolda Mozarta. Svědectví o něm jsou velmi kontroverzní. Většina z nás ho má asi díky filmu „Amadeus“spojeného s nálepkou otce despoty a morouse. Názvy skladeb jako „Hudební sáňkování“ však svědčí o tom, že měl smysl pro humor. Byl bezpochyby člověkem velkého kulturního rozhledu, vášnivě miloval literaturu a přírodní vědy, mezinárodně se proslavil svou Školou hry na housle.
Složil řadu krásných barevných symfonií, duchovních kantát, trií i klavírních sonát. Bohužel byla řada z nich v osobním vlastnictví a nedostala se do archívů a dnes je prakticky nemožné je dohledat. Několik jeho sonát však naštěstí vyšlo tiskem a ty se mu opravdu povedly. Stejnějako kantáty a písně, které zazní v podání mezzosopranistky Markéty Cukrové.
Snad právě neúspěchy v jeho životě (nedostudoval filosofii, prý pro„časté absence a nezájem“) zapříčinily, že se tolik snažil, aby jeho syn Amadeus měl stálé a jisté angažmá odpovídající jeho geniálnímu nadání, což vedlo k častým roztržkám a vzájemnému nepochopení. Nic však nesvědčí o tom, že by byl manipulativní, autokratický nebo svému synovi záviděl. Lednovým koncertem bychom rádi představili Leopolda Mozarta v realističtějším světle – jako skvělého muže, obdarovaného nadáním, vtipem, briskně ovládajícím skladatelské řemeslo. Nebude chybět ani promítání.
Oči mé duše
Světla, záře, lampičky, hvězdy, jezera či tůně – všemi těmito poetickými názvy označovali básníci oči. Nalezneme je i v libretech italských barokních kantát.
Jsou to nejčastěji oči milované ženy, vnímané jako vhled do její duše anebo naopak z nitra navenek jako náhled vlastní duše na tento svět. Mohou vyzařovat naději nebo uhranout, mohou být studené či vroucí, mohou konejšit či dohánět k šílenství.
O tom, že všechny tyto pocity a krása se dá vnímat a vyjadřovat i bez fyzického zraku a že na svět se dá „dívat“ i jinak, nás přesvědčí nevidomá zpěvačka Pavla Čichoňová. Její nádherný hlas i radost zeživota obohatí jistě i náš pohled na svět.
Labyrint a ráj
dialog loutny a violy da gamba - francouzská hudba vrcholného baroka
Marie Larsen - viola da gamba, Ulrik Gaston Larsen -loutna, theorba, barokní kytara
čtvrtek 8. listopadu 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí
Dvůr Ludvíka XIV. byl neodmyslitelně spjat s hudbou - hrála se v kapli právě tak jako v divadle, v salónu stejně jako v parku. Nemohla chybět při slavnostních obřadech – při smutečních tak například zaznívalo takzvané “tombeau”, hudební pocta zesnulé významné osobnosti.
Francouzské specifikum - záliba pro jemné nuance zvuku vedla hudebníky nejen k vyjadřování abstraktních pocitů, ale i k ztvárnění zcela konkrétních jevů či situací. Skladatelé obklopující krále napodobovali ve svých kompozicích prakticky vše - lidské hlasy, zvuky v přírodě, nejrůznější nálady, ale i např. zvuk kastanět, vřavu válečné bitvy anebo Versailleské jeskyně či labyrint.
Zvukomalebná schopnost hudby je také tématem listopadového koncertu. Uslyšíme na něm stěžejní nástroje tamní provozovací praxe - loutnu, barokní kytaru a violu da gamba.
Jsou to nástroje nejen ideální k doprovodu lidského hlasu, ale mají i vynikající možnosti k přednesu sólového repertoáru. Právě viola da gamba byla v tehdejší Francii jedním z nejoblíbenějších nástrojů pro její schopnost napodobit lidský hlas.
Téma Labyrintu je jedním z nejkrásnějších: vypráví o člověku hledajícím, vyrážejícím na svou pouť zvesela a snad i s trochou naivity. Na své cestě ovšem
potkává nejednu těžkost, bojuje s únavou a nejistotou, ztrácí cestu, volá o pomoc. Nechybí tu ovšem ani nalezení hledaného a šťastný konec a nejlépe návrat na místo, odkud člověk vyšel.
Argentinská mystéria
čtvrtek 11. října 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí
Hudební baroko máme asi všichni pocitově spojené se starou Evropou. Jezuitští a františkánští misionáři však toto hudební umění přinesli i do Jižní Ameriky. Například v Argentině tak vznikla osobitá barokní kultura spojující italské, španělské, francouzské, ale i anglosaské vlivy s kořením Nového světa.
Sprezzatura
Sprezzatura je italský termín, který se dá těžko přeložit dočeštiny. Vyjadřoval pojmy jako přirozenost, lehkost, grácie, výrazuplnost ale i efektnost. Všechny tyto atributy měly provázet improvizace nejlepších instrumentalistů raného baroka.
Jedním z nejoblíbenějších nástrojů pro zdobení (neboli diminuce) byl v této době dechový nástroj, zvaný cink nebo cornetto. Jeho zvuk fascinoval řadu autorů, velmi se totiž podobá lidskému hlasu a o jeho nádheře nalezneme zmínku v řadě traktátů. Na zářijovém koncertě nám tento „nebeský“ nástroj představí Richard Šeda. Raně barokní příběhy nám bude vyprávět s neméně královským nástrojem barokní harfou Kateřiny Ghanudi. Na virginal je doprovodí Alena Hönigová.
Lucente Stella
Červnový koncert v Dominikánské 8 je věnován středověké hudbě. Nepředstavujte si však žádné píšťalky a bubínky, jak je známe z historických filmů, případně z návštěv hradů a zámků. Hudba 14. a 15. století je právě tak dramatická a virtuosní jako každá jiná, její zvukovost však nabízí fascinující, pro nás neobvyklé barvy.
Ensemble Perlaro objevil speciálně pro tento program několik hudebních perel: Na koncertě uslyšíme části mší z raného 14. století od Gherardella da Firenze, díla skladatelů ovlivněných “novým” stylem ze severu (Mediolano), ale i hudbu tzv “sladkého nového stylu” (dolce stil nuovo). Jeho hlavním představitelem byl v literatuře např. Dante Alighieri. Právě tak jako literatura i hudba tohoto období je plná symbolů, živých obrazů a bezmála nekonečných přirovnání o podobách lásky.
Hudba Antonia Vivaldiho
čtvrtek 10. května 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí
Antonia Vivaldiho – „rudého kněze“ z Benátek, jak se mu přezdívalo – není jistě třeba představovat. Originalita, energetický i emotivní náboj jeho děl i chytlavost melodií, rafinované využití barev a technických možností nástrojůjsou atributy jeho děl všeobecně známé.
Na květnovém koncertě zazní několik Sonát pro housle a cembalo op. 2 v podání vynikající japonské houslistky Miki Takahashi. Tato mladá hudebnice je ověnčena fantastickými oceněními (nechybí zde první cena na nejprestižnější soutěži staré hudby v Bruggách). To co však posluchače zaujme na jejím přednesu především nejsou efekty, suverenita ani akrobatické výkony, ale to, že hraje opravdu nádherně.Antonio Vivaldi zkomponoval přes 800 skladeb – jednu krásnější než druhou. Ani jedna však není pro cembalo. O to větším pokladem bylo objevení tzv. Ann Dawson´s book, hudebního pramene, který se nyní nachází v Manchester Central Library. Tuto sbírku pořídila současnice Antonia Vivaldiho – anglická lady Ann Dawson na jejích cestách po Itálii. Obsahuje mimo jiné i její přepisy Vivaldiho koncertů op. 3(L´estro armonico). A protože byla sama vynikající cembalistka, stojí opravdu zato. V barokním refektáři je tak můžete slyšet vůbec poprvé v Čechách v podání Aleny Hönigové.
Ohlasy v médiích
Hudba Antonia Vivaldiho
U sv. Jiljí zněla hudba „rudého kněze“ z Benátek. iDNES.cz, 10. 5. 2012. čtěte zde
Hudba v refektáři
J.S. Bach, C.P.E. Bach, G.P. Telemann
Karel Valter – traverso, Cilka Valter - barokní housle, Ilze Grudule – barokní violoncello, Marc Meisel – cembalo
čtvrtek 12. dubna 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze
Hudba německého vrcholného baroka je tématem koncertu, který Dominikánská 8 uskutečňuje ve spolupráci s prestižním basilejským „Spolkem pro podporu absolventů – Schola cantorum basiliensis“ na poli staré hudby. V průvodním slově se dozvíte o tom, jaký druh hudby bylo možné si vyslechnout v barokních klášterech a jakou roli kláštery sehrály na poli mezinárodní kulturní komunikace v dobách, kdy ještě neexistovala televize, rádio ani internet.
„Verein zur Förderung von Basler Absolventen auf dem Gebiet der Alten Musik“ je spolek basilejských občanů, kteří se rozhodli podporovat činnost mladých nadaných hudebníků vyškolených na světově proslulém institutu pro interpretaci a výzkum staré hudby. Podílejí se na pořádání koncertů v Basileji, Magdeburgu, Berlíně a nyní i v Praze a na produkci hudebních nahrávek. Basilej má v mecenášství dlouholetou a slavnou tradici. Podpora Paula Sachra zde např. za druhé světové války zachránila mnoho skladatelů, mezi nimi i Bohuslava Martinů, stala se podnětem ke kompozici řady děl. Starat se o své město a podporovat kulturu zde patří k povinnostem lidí, kteří finančně prosperují a z takovýchto zdrojů zde byla např. nedávno financována i zbrusu nová moderní hudební knihovna.
Hudebníci účinkující na dnešním koncertě jsou nejen skvělými komorními hráči, ale vynikají ještě v celém spektru dalších činností. Karel Valter je tak nejen vynikající flétnista, ale také úspěšný dirigent a vyhledávaný hudební režisér, Marc Meisel hraje nejen na cembalo, ale i varhany a je pořadatelem koncertní řady, Ilze Grudule zase právě pracuje na výzkumném projektu týkajícím se doposud neznámého italského skladatele Cossoniho.
Informace o akci také na stránkách www.kudyznudy.cz
Regiony ČR, 11. 4. 2012. čtěte zde
Biblické příběhy
Alena Hönigová – cembalo, videoprojekce obrazů
čtvrtek 8. března 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze
Roku 1700 byla v Lipsku vydána sbírka šesti sonát krušnohorského rodáka Johanna Kuhnaua. Každá z nich popisuje jednu událost z bible. Ať už je to boj Davida a Goliáše, uzdravení Saula Davidovou hrou na harfu nebo některý z dalších příběhů, Kuhnau zde dokazuje, že k vyjádření atmosféry a emocí, dokonce ani k popisu dějů není potřeba textu.
Na březnovém koncertu pak zazní tři z těchto sonát: Příběh Davida a Goliáše, životní osudy na smrt nemocného krále Chizkijáše a jeho uzdravení a také Saulovo trápení, spíše psychického rázu, jež je vyléčeno mocí hudby. Látka ke zhudebnění velmi vhodná – plná dějových zvratů a hlavně různých afektů. „Melanconia“ nebo „choleria“ jsou ty nejextrémnější z nich a dají se v nich používat ty nejkrásnější harmonie a rytmické efekty. Sám Kuhnau velmi podrobně studoval teoretické spisy a snažil se najít recept na to, jaké intervaly či tóniny nebo rétorické figury jsou nejvhodnější k vyjádření těchto nálad. Výsledek je, zdá se, velmi přesvědčivý.
Transitus irregularis: Nevím...
písně na texty básní Bohuslava Reynka, doprovázené jeho obrazy
čtvrtek 9. února 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze
Nechte se očarovat básněmi a obrazy Bohuslava Reynka. Inspiroval se jimi i hudební skladatel a kytarista Miroslav Nosek a zhudebnil 15 básní pro kapelu Transitus irregularis.
Na únorovém koncertě budete mít možnost nahlédnout do uměleckého světa petrkovského básníka a malíře Bohuslava Reynka hned v několika rovinách – skrze slova, tóny, barvy a křivky. Tento koncert je součástí dvouletého hledačského procesu, který inicioval nakladatel Petr Novotný a jehož výsledkem bude hudebně-literární a výtvarná publikace, kterou můžete na jaře 2012 očekávat na trhu (nakladatelství Petrkov).
TRANSITUS IRREGULARIS vznikl spontánně a nenápadně. Čtyři přátele dala dohromady chuť zkusit něco jiného, nepatřičného a snad i neotřelého. Potkaly se světy ponejvíce barokní a jazzové hudby, které jsou v mnohém spřízněné a vzájemně se oslovují. Připomínají rozhovor cizinců a domorodců, kteří si co chvíli mění role a přímo prahnou po ideji hudebního esperanta.
Georg Philippe Telemann: "Tříkrálové kantáty"
Marni Schwonberg - soprán, Iva Lokajíčková - barokní hoboj, Alena Hönigová - cembalo
čtvrtek 12. ledna 2012 v 19.30 hod., barokní refektář dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze
Georg Philipp Telemann napsal nejméně 12 ročních cyklů kantát pro každou neděli v roce. Na lednovém koncertě uslyšíme dvě z nich, určené pro neděle po svátku Tří králů neboli Zjevení Páně.
Jejich text apeluje na to, abychom se zbavili zloby a zášti vůči ostatním, protože ta nakonec nejvíce uškodí nám samým a zabrání nám být šťastní. Slova stále velmi aktuální, i když formulována v poněkud archaické, šroubované němčině. Přednese ho vynikající německá sopranistka Marni Swonberg, specializující se na barokní zpěv, spolu s barokní flétnistkou a hobojistkou Ivou Lokajíčkovou.
